Maskovaná budoucnost?

Budoucnost

Přemýšleli jste někdy nad tím, co vyjadřujeme, když si nasadíme masku vlastní přetvářky nebo si fyzicky zakryjeme obličej? Jaký vliv to má na nás, okolí a kdo z toho těží? Maska, jakkoliv ji...

PŘEMýšLELI JSTE NĚKDY NAD TíM, CO VYJADŘUJEME, KDYŽ SI NASADíME MASKU VLASTNí PŘETVáŘKY NEBO SI FYZICKY ZAKRYJEME OBLIČEJ? JAKý VLIV TO Má NA NáS, OKOLí A KDO Z TOHO TĚŽí?

Maska, jakkoliv ji uchopíme je prostředkem, v němž je skryt určitý přesah a příslib skrytého významu, jakési hry podvědomí.

Ať už musíme, jsme k tomu přinuceni nebo to samo ze situace vyplyne a dobrovolně si ji dáme, abychom nevzbudili nepatřičný zájem okolí, vždy je v tom něco skryto, co nemá být odhaleno.

V NEJLEPšíM PŘíPADĚ JDE O VYUŽITí STRATEGIE NEUTRáLNí TVáŘE K OCHRANĚ VLASTNí IDENTITY.

V zájmu zachování soukromí a možnosti vytvořit si prostor proto abychom si mohli udělat celkový obraz situace. Nelžeme, ale ani se nevyjadřujeme. Jsme neutrální a vytváříme si touto maskou žádoucí odstup to je v pořádku.

A v této době, jež musíme žít okleštěni příkazy a zákazy ve jménu zákona a práva kolektivu, které je nadřazeno právu jedince je tohle zajímavým tématem, ale i kolektivním fenoménem, symbolem dobrovolného dušení na fyzické i psychické rovině. Nemoci či neschopnosti se zhluboka nadechnout a sundat masku což je základní potřebou pro život.

"ZHLUBOKA SE NADECHNI." PRAVí OTEC SVé DCEŘI, KDYŽ SE PROCHáZEJí KRAJINOU.

V tuhle chvíli odkládá svoji masku, jež musí nosit v betonové džungli měst, protože zde s ní se cítí v bezpečí a nemusí hrát žádnou přidělenou roli. Neříká jí to jen tak bez hlubšího důvodu cítí se volný nic ho v tuto chvíli nesvazuje.

Nyní nejde jen o čistý vzduch v přírodě, ale také vyslovením této věty vyjadřuje svůj souhlas s existencí neviditelné energie proudící všude kolem, která oživuje každou buňku v těle prostřednictvím dechu Univerza. Ať už si to uvědomuje nebo ne. Prostě v ten okamžik cítí onu sílu dechu ve svém nádechu a je nucen to vyjádřit alespoň slovně.

POKUD NáM TENTO OŽIVUJíCí DECH, TOTO VZáJEMNé PROPOJENí, NĚKDO ODPíRá V ZáJMU ČEHOKOLIV, JE NĚCO šPATNĚ.

Většina z nás tyhle slova, tenhle pocit vyjadřující víc, než jen nadechni se, a masku musející nosit v davu častokrát použila.

Každý přece ví, jak je hluboký nádech a čerstvý vzduch přírody životně důležitý. Vyživuje, osvěžuje a uzdravuje na všech úrovních. Tak stejně víme o tom, jak osvobozující pocit to je, když můžeme sejmout masku, přidělené role a být sami sebou. S tím mizí i veškeré napětí v těle. I toto otec dceři sdělil, protože nikdy nejde jen o slova.

Uvědomme si také, jak tyto dvě věci na první pohled vzájemně nesouvisející se mohou stát prostředkem kontroly nad našimi životy. Vždyť nedostatečný nádech způsobený nějakou fyzickou překážkou, neschopnosti se plně nadechnout, zapříčiní přidušení, při kterém pomalu dochází k odumírání buněk, a to nejen těch mozkových.

Možná na samém počátku nevidíme onen dopad, protože záleží i na intenzitě a délce přidušení, ale každopádně se člověk v souvislosti s tím pomalu stává psychicky, mentálně i fyzicky oslabený a s věčně nasazenou maskou zapomene i kým je. S ubývající silou je zcela vystaven vlivu někoho jiného.

STANE SE LETARGICKýM, BEZ IMUNITY A POMALU UMíRá, JE UKáZKOU ŽIVOUCí ZOMBII. DĚSIVá PŘEDSTAVA MOŽNé BUDOUCNOSTI!

Denně si musíme nasazovat masku, brát na sebe skrze ni nějakou roli, abychom v džungli lidské, vzájemně soupeřící společnosti přežili. Ukrýváme pod ní svoji zranitelnost což může být na jednu stranu výhodou, ale nesmíme pod její vládou popírat to kým jsme.

Maska je dobrým společníkem, ale může být zlým pánem především pokud nám ji někdo nasazuje nedobrovolně.

Pokud to přijmeme a srosteme s ní pak už jen těžko nalezneme sami sebe, a nakonec se může stát naší záhubou. Udusí vše, co je života a bystrého úsudku ještě schopné.

STáVáME SE POSLUšNOU LOUTKOU, KTERá SE OCITá V OKOVECH STRACHU.