Tohle spojení se obyčejně vyskytuje velmi zřídka, i když vzduch velmi dobře spolupracuje s vodou. Tady se ovšem setkávají dvě naprosto odlišné nátury, které jsou každý totálně zabořeny někde jinde. Štír chce vlastnit jak fyzicky, tak psychicky a Vodnář, co nenávidí, je jakýkoliv styl osobního omezování, a tak než dojde k vyjasnění těchto přirozených polarit, může fáze zamilovanosti působit jako zahřívací kolo před akční generálkou. Zvědavý Vodnář do té doby vrtá slovně do Štírky, až ho svým osobitým způsobem uzemní a on fascinovaně zbystří. Na toho zvláštního exota, který mu vletěl do života, se začne dívat čím dál s větším zalíbením a posléze i naprostým nadšením. Zato Štír Vodnářku nebere zprvu vůbec vážně, neb se mu zdá, že je kapku mišuge a potřebovala by trochu ubrat kyslík. Po nějaké době se toho sám ujme, ale tak úspěšně, že ubírání a přidávaní kyslíku se mu zcela zalíbí také proto, že ten originál je pořád naživu a skvěle naladěn. Oba dva mají hnací motor Vesmírné energie, která se v nutnosti zapaluje raketově, zejména když jde o oblast sexu. Ten je ve vztahu tím největším pojítkem, a pokud funguje, je vše OK. Kdo má první koho dost je Vodnář, protože se mu nelíbí, že musí pořád u Štíra sedět. Vzbouří se a odfrčí opět do dáli za někým jiným. Zejména Štírka to nese velmi těžce a snaží se toho svého skvělého exota dostat do vztahu zpět. Ovšem marně. Tady vždy bude záležet, nakolik se dokáží přizpůsobit jeden druhému. Děti vesměs jsou více adaptabilnější na rodiče Vodnáře, i když milují oba dva. Štír jako šéf se v tomto vztahu nedoporučuje.