Studuji skryté skutečnosti světa, magické schopnosti člověka a zákonitosti běhu věcí i našeho osudu od roku 1982. V posledních čtyřiadvaceti letech se profesionálně zabývám poradenstvím, které mi předtím bylo koníčkem. Zde využívám netradičních technik, kombinujících metody předvídání, tradici západního hermetismu, psychoanalýzu a moderní formy práce s osobností. Založila jsem a vedu Školu věšteckých umění a esoteriky v Brně a Českou tarotovou školu. Jsem hlavou magického řádu Malé opatství thelémské. Napsala jsem dvanáct knih. Sedm knih je o tarotu, zbylé o věštectví, čarodějnictví a magii.
Každý rok se můžete přihlásit do mnou vedených nebo uspořádávaných distančních a kombinovaných dálkových kurzů i dlouhodobějších studiích. Kurzy jsou zaměřené na praktické obory, studia vedou hlouiběji k poznání sebe sama či porozumění univerzálním,principům - případně obojí. K duchovnímu seberozvoji směřuje čtyřletý obor Tarot v původním hermetickém pojetí. Podrobnosti hledejte na webu školy na stránce magick.cz.
Když už jste začali číst tento článek, dá se předpokládat, že jste nad tím aspoň zauvažovali. Pokusím se proto v poslední kapitole první části knihy dát náznak odpovědi na tuto vámi nevyřčenou, byť mezi zájemci o magii jinak hojně frekventovanou otázku.
Zabývat se magií znamená vědomě využívat schopností svých, čili subjektivních, i možností (schopností) situace, čili objektivních tak, aby bylo dosaženo kýženého výsledku. Také je to „věda a umění, kterak způsobit změnu, aby nastala ve shodě s vůlí“, jak prozrazuje Aleister Crowley (blíže o tom například zde). Tím je stanoveno nejen to, co je magie, ale i kdo je mágem, protože definici mága lze z definicí magie snadno odvodit.