Esoterika a tajemství člověka

Člověk je vrcholem stvoření. Toto tvrzení platí, pokud je říkáme z pozice lidské, nikoliv z pozice obecné. Pro každé sebeuvědomující se stvoření je totiž vrcholem vývoje právě jeho druh. Uvědomíme-li svoje lidství, stáváme se středobodem našeho vesmíru.

Zároveň ale na sebe přijímáme úlohu člověka se vším všudy – což především znamená, že máme být lidmi se vším dobrým i špatným, co se k tomuto váže. Nikoliv andělem, čer-tem, zvířetem nebo bohem … ale člověkem se vší jeho krásnou nevědomostí.

Ano, je to pěkná ukázka esoterního, zasvěceného způsobu uvažování: Z hlediska vesmíru není člověk vrcholem vývoje, z hlediska lidského je. Dvě rozdílné pravdy – a přece se spolu snesou, jedna druhou nevylučují. Esoterika je postavena na snoubení protikladů, na toleranci a syntéze různých pohledů na jednu a tutéž věc. K žádnému z pohledů člověk nemá mít osobní vztah, na žádném hodnotovém žebříčku neulpívá. Takové schopnosti jsou příčinou – jindy důsledkem – zasvěcení.


Zasvěcenec si vybírá, ze kterého stanoviska bude vést své myšlenky. Toto stanovisko bude dále zaujímat po tak dlouhou dobu, dokud neučiní závěr. Jeho závěr je neosobní a není jeho trvalým majetkem. Kdykoliv je přece možné, že se závěr ukáže jako nedokonalý a bude třeba jej poopravit. Tím, že si pro danou chvíli zasvěcenec vybral jedno stanovisko, se nebrání tomu, aby příště přijal jiný úhel pohledu, jinou stupnici hodnot a rozvinul tak své představy zcela odlišným, možná do-konce protikladným směrem.

Symbolem člověka je starohebrejská podoba písmene vav. Toto písmeno má hieroglyfický význam hřebík. Je tvarově podobné hřebíku – nebo také spermii. Hřebík spojuje dvě plochy. V době, kdy se nepoužívala lepidla, byl nejdůležitějším spojovacím materiálem. Můžeme proto odhadnout, že se jednalo o velmi důležitý symbol. Tak jako hřebík, spojuje i člověk dva světy. Ten který je zde, a ten který je tam; čili ten smyslový a ten nadsmyslný. Spojení světů je symbolicky naznačeno písmenem alef, jehož střední část je – dle pověsti – tvořena právě písmenem vav, kdežto pravý horní a levý dolní bod za-stupují dva světy.

Výjimečnost člověka nespočívá v inteligenci – inteligentní je i stroj. Člověk je zvláštní tím, že má vědomí a že je schopen ukázat na sebe a říci já. Tato schopnost zatím nemá vědecké zdůvodnění, nelze ji popsat v termínech fyziky ani zaklít do matematických výrazů. Náboženství a duchovní nauky ji popisují slovem duše.

Podobně jako se v několika cyklech vzniku a zániku vesmíru vznikalo dnešní tělo člověka, rozvíjela se i duše. Připomeňme si, že tělo má fyzickou matrici, éternou a astrální složku a já. Fyzická matrice, která je nejstarší, se zaplňuje hmotou. Já-složka je nejméně dokonalá, protože její základní evoluce probíhá v současné době. Zde je obsaženo nejvíce vrstev duše – ano, ani duše není jen prostý obláček energie, ale mnohoú-rovňový celek.

Nejnižším stupněm je duše pocitová, která je spojena s astrálním tělem. Na této úrovni člověk prožívá, a tady je zdroj našich duševních sil. Rozumová duše sídlí už ve složce já; umožňuje pochopit prožitky a zpracovat je. Nad ní se vyvíjí vědomá duše, která umožňuje sebe-uvědomění ne jen ve vý-znamu pochopení sebe sama, ale právě ve významu kontextu sebe a okolních podmínek. V současné době se lidé nachází na úrov-ni počátku vývoje duše vědomé – proto je naše sebeuvědomění tak nedokonalé a často jsme sami o sobě přesvědčeni, že můžeme více (nebo méně), než odpovídá skutečnosti.

Vývoj lidstva je nedílně závislý na rozvoji všech jedinců, kteří je tvoří. Všichni se všemi jsme kdesi v hlubinách duše vzájemně spojeni. I divoši ze zapomenutých končin jsou ovlivňování moderními duševními problémy civilizace a každý moderní člověk prožívá trápení hladovějících dětí kdesi ve střední Africe. Tyto signály k nám přicházejí ve slabé, potemnělé po-době, takže mnohdy nejsme schopni rozeznat, co nás vlastně trápí. Svůj duševní stav, náladu nebo neobvyklé myšlenky si nespojíme s tisíce kilometrů vzdálenou událostí.

Sebeuvědomění každého jedince napomáhá jednak schopnost od-poutat se od prožitků duše pocitové, jednak umění najít souvislosti mezi vlastním osudem (tj. postavením, zážitky, kvalitou života) na jedná straně a obecnými pravidly na straně druhé. Přitom platí, že všechno je – nebo může být – pravda, a jeden názor se nevylučuje s názorem protikladným. Proti-kladnost totiž platí jen v určité úrovni, tak jako když bude-me pozorovat hvězdné nebe: Hvězdy, které jsou zdánlivě jedna vedle druhé a zdá se, že se srazí, jsou ve skutečnosti sta světelných let vzdáleny a nezavazí si.

Pohroužení do vlastních pocitů, dojmů a emocí, čili podlehnu-tí obsahům nejnižší duše, je i v současnosti nejčastějším důvodem velké většiny našich osobních problémů, nemocí, neúspěchu a dalších smolných událostí života. Přípravou k zasvěcení proto vždy byla schopnost ovládnout své emoce a objektivní sebeposouzení. Zda jsme zvládli nejnižší duši, dobře poznáme podle toho, nakolik ulpíváme na našich přáních, cílech i na metách již dosažených. Pokud si kdo zakládá na svých názorech, pokud sám sebe někdo posuzuje jako dobrého, zkušeného nebo naopak nešikovného a neúspěšného člověka, je to důkaz nezvládnutí této úrovně duše. Podobně fungují pevně stanovené hodnotové žebříčky. Domnívá-li se kdo, že pomáhat lidem je dobré, kdežto krást je špatné, je to důkaz ulpívání na určitých stanoviscích a tím důkaz osobní nevyspělosti.

Esoterní je to, co je skryté. Esoterní poznání bylo vždy kladeno do protikladu s poznáním exoterním, jež bylo určeno lidu. Ti, kteří chtěli dosáhnout esoterních výšin, museli dlouho studovat a cvičit, aby přešli ze světa smyslů, pocitů a osobních názorů do takového světa, kde jsou si fakticky všechny možnosti rovny. Jak je obtížné přiznat rovnoprávnost jiným postojům, než našim vlastním, si může každý vyzkoušet v běžných denních situacích.

Dosáhnout esoterního poznání bylo vždy cílem lidství. Po věky historie právě zde, v tajných učeních, všichni lidé intuitivně cítili cestu k věčnosti, nesmrtelnosti, štěstí. Zasvěcení měli i přesné zprávy z nadsmyslného, vyššího světa, k němuž získali svým zasvěcením přístup.


Cesta k věčnému životu

Prvním stupínkem esoterního vývoje každého z nás je „zrušení“ protikladů. V naší mysli musí přestat existovat dobro a zlo, pěkné a škaredé, příjemné a nepříjemné. Připadá-li nám něco buď dobré, nebo špatné, je třeba v sobě ihned vyvolat opačnou myšlenku a změnit znaménko hodnocení. Je to jednodušší, než se může na první pohled zdát. S vyrovnáním protikladů je spojeno odmítnutí viníků. Nikdo nemůže za to, co se nám v životě děje. Nikdo nám nic nekazí – ani náladu ani život, nejsme oběťmi zlovůle druhých, jen své vlastní neschopnosti nebo lenosti. Nejsme trestáni, a to ani svými rodiči, ani politickým systémem a tím méně důsledky minulých životů – pouze jsme možná něco nepochopili.

Tím si uvědomíme svoji úplnou zodpovědnost za vlastní osud, který zde není k tomu, aby někoho trestal, ale vždy pouze a jen proto, aby pomáhal. Kdo se naučí jeho řeči, bude vždy vě-dět, kam je veden vyšší moudrostí. Se zodpovědností za vlastní úděl se spojuje umění jej přijmout. Ani to není jednoduché. Tak často chceme být někým jiným, než kým jsme! Někdy nejsme spokojeni až s maličkostmi, jako je barva vlasů, tvar postavy nebo velikost chodidla. A co teprve povahové vlastnosti: přejeme si být klidnější, průbojnější, odvážnější. Chceme být jako někdo z našich rodičů, jako některá slavná osobnost nebo jako naše přítelkyně. Zapomínáme, že jsme jedinečným kusem, dokonalým výrobkem, který pro svou cestu živo-tem dostal to nejlepší, co měl Tvůrce k dispozici... a že jsou jeho sklady nepřeberné!

Naznačeným postupem odbouráme nedokonalost, která zatím člověka odděluje od universálního vědomí. Najdeme v sobě jádro, sebe sama, svůj střed, svoji hvězdu, která patří na nebe. Tak se staneme jednotnými se silami okolo. A to je velký důvod k nekonečné radosti.

Zuzana Antares

Tarot Výklad snů Čarodějnictví Magická poradna

Studuji skryté skutečnosti světa, magické schopnosti člověka a zákonitosti běhu věcí i našeho osudu od roku 1982. V posledních třiadvaceti letech se profesionálně zabývám poradenstvím, které mi předtím bylo koníčkem.